Polámaná křídla
31. květen 2010 | 12.37 |
Byl to anděl, měl polámaný křídla
Krev stékala prachem cesty
Měl zaťaté drobné pěsti
Slzy mu tekly po tváři
Jíž úsměv už nerozzáří
Vyprávěl mi tichým hlasem
Že ještě před krátkým časem
Věřil v lidi, v jejich lásku
A tak když potkal mladou krásku
Položil se jí do dlaně
A koukal na ni oddaně
Její prsty ho prý hladily po peří
Zvláštní výraz pak oči jí rozčeřil
Dlaně se sevřely, tiskly a drtily
Jeho lásku k lidem pomalu usmrtily
Zahodila ho do prachu a klidně odešla si
Na prstech krev z jeho krásy
Nechala ho umřít v prachu cesty
Se zlámanými křídly