Sonet 146 II.

Ubohá duše v hříšném těle skrytá,
které tě svírá jako okovy,
proč na fasádě rozmařile plýtváš
a sama uvnitř krutě hladovíš?
Proč s náklady, jež se ti nevyplatí,
udržuješ svůj chátrající byt,
když červi, jeho příští adresáti,
ho nenechají ani v klidu shnít?
Radši žij, duše, tělu na úkor,
ať tělo strádá pro tvé potěšení.
Na věčnost hleď, jež sahá za obzor
všech vnějších strastí. Nitro má víc ceny.
Tím smrti zabráníš, jež žití brání,
vždyť smrtí smrti končí umírání.